Na úvod vám všem přeju veselou neděli!
Co se týče mě...řeknu to v pár bodech-Tak zaprvé se mění čas ze zimního na letní, jak překvapivě, i když ještě předevčírem to byla hlavní otázka ve Snídani s Novou, ehm.. Potom zadruhé, dneska je zkrátka neděle,  to znamená čas odpočinku, lenošení a podobných důležitých aktivit...to je pěkné, ne? :) Potom zatřetí budu mít sraz (nezní to

A je tu další básnička z hlavy Wouaf! ...A o čem že bude? Realita je zajímavá, ale ne tolik, jako minulost..konec konců, tak už to bývá. Takže se zabývám minulostí...konkrétně klukem. Ehm. Snad pochopíte, co tím chci říct...Doufejme :). Snažila jsem se o maximální srozumitelnost, jestli něco nepochopíte, pište pište a já vám s chutí odpovím. :) Jestli se ptáte, zda je to smyšlené nebo pravdivé,

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli

Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku

Den  ze života Wouaf.

Dneska to byl celkem náročný den, ano...Musela jsem povinně navštívit obchod se sportovním zaměřením (ti, kteří mě znají zřejmě tuší proč.). Jakmile jsme jako rodinka přišli, nikdo se nás nechopil, což oceňuji. Nesnáším, když se příliš aktivní obchodníci přiřítí a snaží

 Helemese! Přijdu do pokoje a co tam vidím, sluníčko. Proslunilo mi to tak šedivé stěny...K tomu se mi zdál príma sen. Řekla jsem si, že si ho musím pamatovat, ale marně..vytratil se celkem rychle, jenom krátké úryvky se mi zachytily před očima. Většinou se mi zdají špatné sny, ale tenhle

Právě jsem v takové situaci. Víte, když si nejste s něčím jistí, ale uvnitř je něco malého. Malá věc, skřítek, který ve vás hopsá a vzbuzuje naději. Čím více vám okolí říká různá slovíčka, která ho těší. Skáče víc a pocit naděje a dobrého konce roste. Těšíte se jak to skončí. Vidíte slibnou budoucnost a skřítek jumpuje jak může...

Pak se to buď překlopí ve štěstí a nebo naději

Ano, ano, nová povídka je tu! Wouaf se překonala :D. 

Žánr: komedie
Hrdinové: Studentka Kamila, Mirek, dále: Marian s Karlem
Časové zařazení: přítomnost...
(Varování: (to jsem odkoukala od povídek o HP...) asi před ničím, sem tam se objevuje sprostčí výraz) 

S chutí do toho! 

 Ach ano, dneska jsem byla venku s kamarádem. Tím dávným kamarádem :)
Vím, že mě měl kdysi rád...ale to se určitě změnilo. Všechno se mění...i city.
Já nevím co vám mám povídat..popovídali jsme si pěkně od plic. 
Každopádně mě něco něco napadlo...Když jsem usrkávala to (pro

Napsala jsem další básničku. Jenže tuhle asi moc nepochopíte. Vztahuje se ještě k tomu předchozímu článku aneb...přátelství. :)
Nevěšte si s tím hlavu. Jen nad tím často přemýšlím a proto mě napadají slova co do sebe zapadají.

Když se podíváš zpátky, zpět
uvidíš uvadat přátelství květ-
Dříve kvetl, voněl, smál se
dnes hnije, do země propadá se. 

Ne,