Wouaf | Nepochopitelná

Napsala jsem další básničku. Jenže tuhle asi moc nepochopíte. Vztahuje se ještě k tomu předchozímu článku aneb...přátelství. :)
Nevěšte si s tím hlavu. Jen nad tím často přemýšlím a proto mě napadají slova co do sebe zapadají.

Když se podíváš zpátky, zpět
uvidíš uvadat přátelství květ-
Dříve kvetl, voněl, smál se
dnes hnije, do země propadá se. 

Ne, nekoukej se tam.
Slyšíš? Vrat se sem.
Koukej dál, budeš sám...
Slyšíš? Končí den. 

Zítřek bude lepší
minulost už nevrátíš.
Čekání nebude delší
štěstí bude tu dřív,
než si představíš...

Nebuď uzamčen v žalářství...
Možná bylo to přátelství
Možná byla to láska
Třeba to byla osudu sázka

Sázel se s normálem
jestli něco zažiješ
nebo jestli ti bude vzdálen
a pak se tomu zasměješ.

Já se nyní směju.
Na žití mi čas nezbyl.
Spěchala jsem k budocímu směru.
Přítel tam však nepobil.

Nepočkal.
A ani nečeká.
Je pryč.
Cesta je daleká,
ale ani na začátku 
neznám klíč.