...nejde nahoru a dolů, člověk nežije...

 ...

Hlavně klid, jo? NEjsem schizofrenní, akorát jsem si dneska ráno představila, jak by to vypadlo, kdyby...
No, kdyby tohle.

Uf...

Když přijde štěstí, nechodí samo.

Jsou dny, kdy si připadám obkopena pár lidma, který zbožňuji a díky tomu mi nic nechybí.
Pak jsou dny, kdy jsou všichni daleko. V jiným vesmíru. Far, far away...Tak moc, i když jsou vedle. 

 Hustá ženská, ta Angelika, fakt.

Vážně, někdy si nejsem jistá, jestli se mi moje hloupost zdá, nebo ne. Mám nehorázný talent šlapat si po štěstí. Jakmile potkám někoho, s kým mi je jako s nikým, prostě to nějak poseru. Teda...donedávna se to posíralo samo, ale asi jsem si na to tak zvykla, že když se nic neděje a protějšek je perfektní, prostě si to poseru sama, že jo. 

Co to zase melu za sračky.

Nic.

Dlouho jsem sem nic nepřidala, což je věčná škoda, protože tenhle blog je část mého dřívějšího já...
a podle toho jak poslední dobou blbnu bych v tom měla pokračovat, asi bych si totiž KONEČNĚ měla vytřídit myšlenky.

Dobrák od kosti je dobrá volba, myslím.
Protože při It must have been love bych nevím co dělala. Nechci to vědět. Máme v mrazáku flašku.
 

http://www.youtube.com/watch?v=4bo9JvQBYlM

Dneska je tak debilní den. Jděte spát, děti...

Slza padla na římsu okenního rámu. Prázdno a klid. Bylo krátce po páté hodině ranní, zlaté slunce již vycházelo a  on jen tak seděl opřený o opěradlo židle a nohy měl na topení. Věděl, že vše je ztracené. Seděl jen tak opřený o opěradlo židlo a bylo pět minut po páté.

Čas plynul jako vítr venku. Byl jako vánek, protože ten se také nedá zastavit, třebaže ho ani nepoznáš. A přesto je

Tohle není ani tak stylisticky zajímavý článek, jako spíš nutnost vypsat se zase z něčeho.
(

Samotné se mi to nelíbí, ale vzhledem k tomu, že jsem již dlouho nic nenapsala, za což se omlouvám, alespoň něco. :) 

Obdivuje krásu borovic,
obrovskou až ho to leká
a z jejich zelených jehlic,
déšť plynule stéká.

Mlha zakryje kopce,
kůry nasají vodu,
křoviny zakryjí lovce,
pěšiny pak zavedou ho domů. 

Začíná se stmívat,
neutichá