Wouaf | Deštivý neúspěch

Samotné se mi to nelíbí, ale vzhledem k tomu, že jsem již dlouho nic nenapsala, za což se omlouvám, alespoň něco. :) 

Obdivuje krásu borovic,
obrovskou až ho to leká
a z jejich zelených jehlic,
déšť plynule stéká.

Mlha zakryje kopce,
kůry nasají vodu,
křoviny zakryjí lovce,
pěšiny pak zavedou ho domů. 

Začíná se stmívat,
neutichá však krajina,
v hlubinách se bude ozývat,
hon na osamělého jelena.

Vlhost cítí pod kůží,
tak opatrně se o strom opírá
jako o kytici planých růží,
srdce se mu napětím svírá. 

Už je pozdě, ach, musí jít,
sbohem dává příležitosti.
Cestou asi bude klít,
hlavně se nepoddat zlosti.

Příště úspěšný bude,
až mlha se odplazí.
A rozkřikne se to všude,
až s kořistí dorazí.