Wouaf | Bez titulku

 ...

"Jestli si chceš popovídat, přijď za mnou do jídelny."
"NECH MĚ!"

Nikdy s nikým nezažiju to, co jsme spolu zažili.
Ale musím si natlouct čumák.
Musím vyzkoušet to, že moje intuice je teď zase jako v červnu správná a že to co dělám, je chyba. 
Protože se znám a mohla bych v budoucnu říkat jen: "co by kdyby...".
Chyby.

Cesta se uzavřela.
a já ztratila něco velkýho.
A i když vím, že  bych měla udělat to, co dělám, něco mi říká, že je to pěkná píčovina.

Prosím, dejte mi pár facek.
Nebo na mě pošlete asteroid.
Probuďte mě.
Proč to zašlo tam, kam to zašlo, kurva.

Nic. 
Všecko si posrala.
Pláčeš nad rozlitým mlíkem, Wouaf.
Nouzovým zbožím, které už nikdy nejspíš nedostaneš zpátky.
Zbožím na příděl.
Jen jedno štěstí na život.
Tečka.

Přemýšlím nad koncentráky.
Nad tím, že jsou DALEKO horší problémy  než moje i dnes, nejen v minulém století.
A stejně mám pocit, že jsem ten nejztracenější a neosamělejší člověk na planetě.

Zhroutit se vyčerpáním nebo litovat a přemýšlet.
Super ty jo, krásně proplouváš životem.
Takhles to chtěla, Wouaf? Ani nevíš co chceš!

Nejradši bych se poslala do prdele.
Další důkaz, že takový formát nebyl hoden debila, jako jsem já.