Nové známosti

Tohle není ani tak stylisticky zajímavý článek, jako spíš nutnost vypsat se zase z něčeho.
()

 Nevím totiž, co se děje, na rande už mě v posledním týdnu pozvali čtyři kluci. Čtyři!!!
Aby jste pochopili, možná nejsem extrémě ošklivá, ale nejsem ani žádná dlounohá modelka. Třebaže jsem měla asi rok štíhlé nožky jak gazela (no jo, časy se mění), dnes jsem zase holka krev a mlíko  a ještě k tomu trochu bláznivá, což sami vidíte, kdo jiný by si vedl takovýhle blog....(culí se)

Jaro už na ně neleze. Že by mělo takovou sílu léto?

Paradox je ten, že v těch čtyřech je jeden manekýn, jeden téměř profesionální kytarista a tak dál, ale já chci přitom toho nejobyčejnějšího. Nejen vzhledem, ale vším...a přesto jako jediný má osobní kouzlo tak obrovské, že mě to dokáže ohromit a to je co říci. MĚ. Ohromit. 

Když si píšeme, našlapuji opatrně jako na sklo. Foukám slova z úst jako bych měla odvát smítko prachu. A když mám odpovědět, rozmýšlím se důkladněji než kdy předtím. 

Hustý, nepoznávám se.

Nějaké bláznivé nic to není. To už jsem si zažila. Spíš je to poblouznění a okouzlení z té síly osobnosti. Zamilovaná jsem byla jen dvakrát a to fest a je to taková slepota a handicap, že jsem skoro až ráda...i když ti motýli v břiše jsou taky fajn, ale ne, tím už jsem si prošla. 

Uf. 

Ale jak to říct ostatním?

A ještě pořád je tu stará láska, (eh ačkoliv...,) která ho taky zná.

Sakra.