constricted: Naděje je přece vždycky. I když v ni nevěříme tak tam je. To MY jenom my jsme si ji schopni zapřít, ale je tam vždycky...ten skřítek...:-)
koktejlka: Hahá!, to by mě zajímalo, jak bys chtěla zabít naději. Jak by mohla umřít. To nejde. Je to nemožné. Je to proti její podstatě, je to jako bys chtěla... nevidět světlo, necítit vůni. Zkrátka holý nesmysl. :) Naděje je pořád, naděje je jako pokoj, v kterém seš. Když z něho sama vyjdeš, tak dá rozum, že už v něm nejseš. Ale je to TVŮJ pokoj, uvnitř TVÉ hlavy, tam nemůže přijít někdo cizí a vykopnout tě z něj. Je jenom TVOJE volba a vůle, jestli si v něm sedneš na pohovku a nebo jestli ho opustíš. :)