Wouaf | Mor naděje.

Právě jsem v takové situaci. Víte, když si nejste s něčím jistí, ale uvnitř je něco malého. Malá věc, skřítek, který ve vás hopsá a vzbuzuje naději. Čím více vám okolí říká různá slovíčka, která ho těší. Skáče víc a pocit naděje a dobrého konce roste. Těšíte se jak to skončí. Vidíte slibnou budoucnost a skřítek jumpuje jak může...

Pak se to buď překlopí ve štěstí a nebo naději ztratíte....a nebo je tu poslední možnost, že se pravdu nikdy...nikdy nedovíte, ale naděje tu zůstane pořád.
Furt mi každej opakuje, že naděje umírá poslední. Pmf...Kdo ví.
Všichni to tvrdí, tak to asi bude pravda, že.
Ale nikdo už netvrdí, co se stane, když ta naděje taky umře.
A to už najednou všichni zarytě mlčí, koukají na mě jako na spasitele, jako bych to snad já mohla vědět. Nebo se koukají do země a snaží se z ní přečíst odpověď, ale většinou to dopadá stejně...Totiž, "já nevím.". 
Ještě k té mé situaci. 
Víte já jsem na začátku naděje...Teprve se ten hopsající skřítek rodí a já sedim u počítače a snažim se z něho vyčíst jak to skončí. Poslední dobou ty skřítci spíš mizeli. Takový mor naděje..Ale co když teď přežije a umře poslední? :)