Komentáře k článku: Dnes. Zítra? Včera!
constricted: Hehe. Ani nevím proč, ale připomněla se mi historka ze zdravé výživy, když navážu na toho frajera, Stála jsem u pokladny a chtěla jsem jen jedno javorové lízátko. Předemnou byla poněkud starší dáma a nutila prodavače běhat pořád po žebříku nahoru dolů, sundávat a dávat zase zpátky, běhat do skladu, číst v příručkach no prostě hrůza!!! Trvalo to opravdu dost dlouho a za mnou už bylo nemálo lidí, všichni samozřejmě dost nervózní. A když už se zdálo, že ta stařenka dokupovala a odejde zeptala se náhle prodavače: "Co je to támhle?" "Tohle? to je paninko lékořice." "Aha, no a dá se to jíst?" ( *zed* ) "Samozřejmě, že se to dá jíst. " "No tak mi trošičku dejte". U pokladny začneovšem paninka zkoumat obsah sáčku a spustí: "Co jste mi to dal? Vždyť to je tvrdé jako beton? Tohle, že se dá jíst?" Prodavač už nevydrží a vyjede po stařence: "TAK VÍTE CO? BĚŽTE DOMŮ A UVAŘTE SI KRUPIČKU!" A my všichni v té řadě svineme se do záchvatu nezkrotného smíchu, mezitím co stařenka uraženě opustí prodejnu. :-) Ráda na to vzpomínám...:-)
wouaf: *palec* Dokonalý!! Lékořici miluju, ale ještě jsem jí nejedla :). Zato si dokážu představit, jak to muselo být...osvěžující? Po tom čekání :-D Bravo prodavači! *hej*