Básnička

A je tu další básnička z hlavy Wouaf! ...A o čem že bude? Realita je zajímavá, ale ne tolik, jako minulost..konec konců, tak už to bývá. Takže se zabývám minulostí...konkrétně klukem. Ehm. Snad pochopíte, co tím chci říct...Doufejme :). Snažila jsem se o maximální srozumitelnost, jestli něco nepochopíte, pište pište a já vám s chutí odpovím. :) Jestli se ptáte, zda je to smyšlené nebo pravdivé, tak je pravda, že to je pravda a to pořádná. Čistá. Jediné, co může být zavádějící je atmosféra....ani sebelepší rým nemůže tu krásu toho místa vylíčit...Ještě bych chtěla připomenout, že je to jisté osobě věnováno..i když je mi poslední dobou ukradená, vzpomínky nezměníme nikdy....Ale dost lyriky, jde se na básničku!  :D 

Čas rolzoučení(jak zajímavý název, já vím :D) 

 Stmívá se a zvuky tichnou,
usíná město malé.
pusou letmou,
rozloučení nastává.

Je neuvěřitelný s kým jsi tu
toho si sice musíš vážit,
jenže světlo střídá tmu
a ty už se musíš odvážit!
se rychle rozloučit...

Hlavou proudí myšlenky
kdy se zase sejdou,
pomalu se z reality stávají vzpomínky..

Zda-li si k sobě cestu ještě najdou?

Úsměv letí-
chytnu jej!
Je roztomilý,
jak ten od dětí.
"V paměti ho měj,
a ať se ti neztratí."
pověděl...

Slza kápla,
řasy padly dolů. 
Ruka se třásla
a napětí je až na hraně stolu.

Nechoď, ještě ne. 
Počkáš ještě chvíli?
Jen krátce tu byli jsme..
snad se mi ty chvíle zdály...

...Nezdály
už musím jít,
opatruj se, anděli,
a víš co jsem řekl,
úsměv musíš mít!

Kluků byl tam celé náměstí-celý sál,
a já jedna jediná,
tam stála sama
a pak šla o dům dál.
Ten hlavní totiž odešel.

Smutek se mě jal,
jak prázdno tam bylo,
asi se mi zdál,
ale něco mi to dalo...

Totiž: přes internetovou kytičku
vztah neuděláš...
Možná, že na chviličku. 
Ale pak zaváháš
a štěstí je na krajíčku.