Wouaf | Wouaf!

 Nejradši bych to zařvala do celého světa. Nejradši bych otevřela okno a do mikrofonu odříkávala písmenka po písmenkách! A co?
SVĚTE VZBUĎ SE!

Připadá mi to jako v nějakém kolotoči. Pořád se točíme v bludným a zamlženým víru nadějí, že existuje ideál krásy až se mi z toho točí hlava. Nejhorší na tom je, že se tomu idálu chceme vyrovnat. Každé ráno, každé poledne,

 Tenhle článek věnuji všem zoufalcům, jako jsem já, kteří stresují pravidelně a o to víc před cestou. 

Moje kolena se začínají mírně třást.
Za nějaký čas *záludně se směje a myslí si jak je tajemná* jedeme na školní "výlet"

 ...jako je bodnutí nožem.
Začínám si Divokýho Billa přehrávat čím-dál-tím-víc a baví mě to.
Co mě ale nechává naprosto klidnou je škola. Fakt.
Kašlu na to víc než kdy dřív...a to je co říct!
Před dubem za dubem mě čeká minimálně jedna naprosto

 Den blbec. Totální. 
Dneska ráno, když jsem se vzbudila, jsem měla sama ze sebe dobrý pocit. Namatlala jsem si řasenku, stíny, lesk a nějaký ten smrad v naleštěné lahvčice a vyšla jsem s podpadky elegantně do ulic. Šly jsme se školou do divadla. Jenže.
To bych nebyla já aby mi všechny spoje ujely. 
Před nosem.
A to jen díky tomu, že jsem nestoupila do špatnýho

 Poslední dobou se můj život ubírá spíš pesimistickým trním, než růžovou zahradou. Zapříčinilo to hodně věcí...nemoc blízký kamarádky, která není až tak člověkjako čtyřnohá opora. Potom škola, škola, škola...apod. 
Ale dnešní večer měl růžový nádech vonících květů. Byl a je to rozkvetlý háj mezi divokým a zatemněným pralesem. Zkrátka a dobře mám se fajn, fajn, fajnově. :) 
Dneska totiž skončily taneční.