Asi takovej pocit...

 ...jako je bodnutí nožem.
Začínám si Divokýho Billa přehrávat čím-dál-tím-víc a baví mě to.
Co mě ale nechává naprosto klidnou je škola. Fakt.
Kašlu na to víc než kdy dřív...a to je co říct!
Před dubem za dubem mě čeká minimálně jedna naprosto OBROVSKÁ písemka a co dělám? Ptáte se co dělám? Koukám z okna a potichu si zpívám.
Nebo se procházím. Nebo si brnkám na kytaru. Nebo...jen né se učím. 
Začínám z toho mít vážně nervy, protože je to ohlášený minimálně týden dopředu a rozhoduje to o celý známce na konci roku, protože s tím chlapíkem co si říká profesor jsme toho zatím víc nepsali a díky maturám ani nebudem.
Šeptám: "Modli se." Klekni na kolena, naposled, něco si přej...
Tralala, zase si zpívá...asi za to může ten Majáles.
Jak to máte vy?