Grandiózní finále

 Poslední dobou se můj život ubírá spíš pesimistickým trním, než růžovou zahradou. Zapříčinilo to hodně věcí...nemoc blízký kamarádky, která není až tak člověkjako čtyřnohá opora. Potom škola, škola, škola...apod. 
Ale dnešní večer měl růžový nádech vonících květů. Byl a je to rozkvetlý háj mezi divokým a zatemněným pralesem. Zkrátka a dobře mám se fajn, fajn, fajnově. :) 
Dneska totiž skončily taneční.

Tak na úvod: 
Ač je to celkem dost slušnej nápor sentimentu a nostalgie, byly úžasný. Tančili jsme si postupně napříč všechny tance, které nás naučili za těch několik lekcí. 
Orchestr do toho dával duši. My smích...
Dokonce tam přišel ten kluk, se kterým jsme se tam poznali a také tak nějak odcizili (kdo to tu čítá trochu pravidelně, tak asi tuší..). A já ho dokonce dokázala ignorovat. :)
Proběhla mimo jiné i soutěž, na který jsem se umístila...hmmm řekněme na slušném místě, ale první místo patří šikovnějším. ;) 
Když hrál valčík na rozloučenou, měla jsem co dělat, abych tu slzičku vzpomínek a stýskání si zadržela. (Ale zadržela! :D)


A co pro mě byly vlastně taneční?
Taneční mě naučili mnohému. Od vražedného valčíku a polky po kroutící se rumbu, ale mimo jiné i pár zkušenostem do života.
1) "Za svým cílem nesmíte jít. To je špatně. Musíte běžet!" aneb když mi krásná bloncka přebrala černovlasýho fešáka. 
2) S úsměvem jde všechno líp. S botama se líp tancuje než bez nich. 
3) I z na první pohled proklatě hnusný prodloužený se může vyklubat nový vztah plný nezapomenutelných a úžasných zážitků. Láska, ale i zklamání a bolestného rozchodu.
4) Z každé kaše se člověk ale prokouše a i když třeba ještě párkrát ztratí hlavu, vždycky skončí pevně na parketu. 
5) Naučila jsem se odmítat stejně tak, jako se vyrovnat s odmítnutím. 
6) Láska hory přenáší. Polka nožky nešetří. Na parketu se nejlíp lenoší. Správný tanečník nic neřeší...mohla bych pokračovat.
7) Miluju waltz. Nesnáším valčík. Obdivuju rumbu. Směju se při cha-che. S čardášem mám nevyřízený účty...
A hlavně...ničeho nelituju! :)  


Poslední krůčky aneb doslov:
Pokud váháte, zda jít do tanečních, neřeknu vám, jděte. Musíte to chtít sami.
Já to chtěla a dostala jsem všechno co jsem chtěla. Tanec (i když s ošoupanýma střevíčkama). Kluka (i když s bad-endem). Zážitky (těch je až až. :D). 
Doufám teda, že pokud se pro ně rozhodnete, najdete taky to, co očekáváte od tanečních vy a ještě něco navíc. 
Btw: Koktejlko, nezapomněla jsem a zkusím napsat podobnej návod jak na taneční stejně jako jsem psala o plesu.
Je celkem škoda, že jsem tu v anonymitě a nemůžu poděkovat konkrétní taneční škole. Přesto jsem jim hodně vděčná. :) 
 

No a na závěr: můj nejoblíbenější tanec s nejoblíbenějším párem co jsem viděla....
Waltz v podání Jana Klimenta a Zuzany Norisové. 2008.