Reportáž ze života.

 Třetí hodina tanečních

se nezadržitelně blížila. Na přípravu jsem měla necelou hodinu. Řasenka se kmitala v rytmu Rock'n'Rollu znějícího z repráků poměrně rychle. Vzduchem se linuly kristalky pudru. Zavoněla vůně a...
Hotovo.
S kamarádem jsme vyšli přesně na čas a zanedlouho se k nám připojily i ostatní kamarádky (včetně Lady Alisell). Až na pár potíží s potpadky v dlažbě a vítrem přeházenýma vlasama jsem ve zdolání cesty obstála chvalitebně.
Dorazili jsme přesně na čas. Kabát do šatny, upravit se a hurá na parket.
S Lady jsme si stouply k sobě a čekaly, co se bude dít. V poslední moment se před nás postavilo pár přepudrovaných slečen...řekly jsme si, že to nevadí. Ale věřte mi, že to moc nepovzbudí.
Zazněl klavír a náznak, od učitele tance, že se pánové mají připravit. Pánská volenka začíná.
Pokyn odstartoval hrnutí se davu kluků proti nám a už to začalo.
Ty holky před námi zmizely hned. Za to my tam čekaly a vyhlíželi, který že si to pro nás příjde.
K mému udivení si přesně přede mě stoupl čenovalsý suveréní fešák. Nechci ho tu nějak extra popisovat. Perfektně tančil, mluvili jsme skoro pořád, úžasnej ideál.
Po dotančení přijde chvíle, kdy máte poděkovat a smířit se s faktem, že pravděpodobnost dalšího tance je dost mizivá.
Ale on mě držel dál.
Drželi jsme se dál a když se situace kolem nás uklidnila, zeptal se, jestli nemám žízeň, že by mě rád pozval...Já jen zamumlala cosi v tom, že zřejmně ne...(hloupá Wouaf, hloupá Wouaf, hloupá!)
Ale on mě naštěstí ukecal.
Šla jsem objímaje půllitrovou skleněnou lahev minerálky ke stolu. Doslova jsem za ním cupitala. Photově mi podal brčko a usmíval se. Začal povídat o sobě, hisorky (co byly vážně vtipné! Bez ironie.) a já vždycky něco "inteligentního" dodala.
Nádherná přestávka se chýlila ke konci a v poslední chvíli rozloučení jsme se domluvili, že si stoupne přede mě a budeme spolu zas.
Ta představa mi dělala mžitky štěstí před očima...
Stoupla jsem si ke kámoškám a div se nerozesmála při pohledu na zvědavé pohledy. Ty okamžiky byly vážně fajn. Viděla jsem ho dokonce i před sebou a už jsme se na sebe usmívali.
Dámská volenka byla zahájena a všechny jsme se "ladným" rychlo krokem vyšly naproti.Deset metrů, devět, osm, sedm, šest....zbývali tři metry.
Ale počkat, tuhle já znám...kam to jdeš....ne, nechoď tam, s ním jsem já domluvená...znělo mi v hlavě.
Předběhla mě.
Tři metry od něj mě svižným slalomem předběhla. Není divu, nohy měla až někam po krk, ladnej úsměv, štíhlá, blond.

Z toho plyne jen jedno:
V životě nechoďte za svým cílem.
To je špatně.
Musíte běžet!!! 

(Znáte písničku od Amy Macdonald-This pretty face....?)