Tenhle článek zřejmě nepochopí ani ti nezasvěcenější. Ačkoliv možná ano.
Je to vysvětlení nedávných událostí.
Můžu jenom říct, že věci z posledních pár dní mě přiměly se zamyslet
a není lepšího zamyšlení, než převést realitu do trochu zasněného příběhu.
A tady je...
Povím vám příběh. Můj a nedávný,
z lidského pohledu normální,
ale zrak je často zrádný.
Já už vám snad jen popřeji hezké čtení.
Procházela se sama v tichu noci a pozorovala dešťové kapky houpající se v tobogánu větru. Padaly jí za krk jako ledové střepy. Byl to mrazivý den, ale noc teprve přicházela...
Toho večera ho potkala, stál přímo naproti a ona se proti němu instinktivně rozeběhla. Přivítal ji s úsměvem a začali se procházet. Neznala ho. Byl naprosto cizí a přesto jí něco říkalo, že padla na toho správného. Srdce jí bušilo a ona si dávala pozor na každý pohyb, který by ten krásný sen mohl rozvinout v prach.
Ty zlatem poseté zdi, třpytivý lustr. Ten lesk a elegance vířily v té místnosti závratnou rychlostí.Třpyt toho místa, ten přepych se každému vléval do žil.
Déšť venku ustal a světla jim svítila do tváří. Pečlivě načesané vlasy se houpaly spolu s jejími šaty. Vůně, ta jeho vůně. Rukou byla zavěšená v jeho rámě a šli stejným krokem davem napříč.
Tam, v tichu noci a rámusu hudby, spolu začali tancovat. Bylo to jak z filmového plátna. Dokonalé místo, dokonalý čas, dokonalé pohyby, dokonalá hudba. Jako sen! Několik zvědavých pohledů se na ně upíralo. Oni záviděli a ona se cítila jako vtažená do říše divů.
S každým krokem, s každým taktem se znali lépe.
Měla pocit, jako by mluvil, ale ani nemusel...tušila totiž, že ho zná již dlouho, ale teď se potkali.
Tančili plynule, lehce. Došlápnutí na patu se nekonalo. Pouze přes špičky a přesto ladně.
Noc odeznívala a chystala se shledat s ránem.
Hudba postupně dohrávala a kamerám docházel film, ale přijdou jiné dny, ve kterých ho uvidí. Jiné sny, které pohladí.
Střevíček na rozloučenou se mihl v jejich rukách a on odešel.
Ty dny, které střídaly tu noc, byly jako žádné jiné. Hudba jim sice už nikdy nehrála a třpytivý lustr nesvítil jim do tváří, ale oni měli to světlo v sobě a hudbu, tu slyšeli dál a čím dál hlasitěji. Líbezné tóny větru jim hráli do noty.
Jak lehce se spolu vznášeli s větru z místa na místo ze dne na den, poznávali nejen sebe, ale i okolí toho druhého.
Ona mu hrála, on jí zpíval.
Dobrý den, moc mě těší, jak jste se poznali?
Ty něžná slůvka Miluji tě přicházela blíž.
Úplněk se na ně usmíval stejně, jako jiné tváře měsíce.
Trávili spolu veškerý volný čas. Bylo to dokonalé splynutí. On se hodil k ní a ona k němu. Motorka s plnou nádrží. Strom s listem. Sněhová vločka s zimou.
Jak přicházela zima, zmrzlé ruce, roztávaly čím dál častěji v objetí.
Nikdo tomu nevěřil. Tamta noc, ta deštivá noc toho krásného poznání neměla být nic víc, než chladný čas doprovázen jistou společenskou událostí. Pozlátko na rezavém kovu. Splynutí deště a přepychu. Přesto to bylo víc. Potkali se tam.
Ovšem podzim střídá zima. Sníh odrážel ten lesk jejich úsměvů, oni letěli dál.
Letěli dál vstříc dalším dnům.
A týdnům.
Stále spolu............................
Procházela se sama v tichu noci a pozorovala sněhové vločky vznášející se v tobogánu mrazu. Padaly jí za krk, sundala šálu. Byl to mrazivější den, než ty ostatní...ale noc, noc ta teprve přicházela. Tichá, chladná, osamělá.
Motorkám někdy dojde benzín. Stromům opadá listí. Sníh taje.
Ale proč tak náhle? Řekl jen část, ale věděla, že za tím bude něco dalšího. Ale život je plný hádanek.
Na všechny nemůžeš znát odpověď. Zbude ti jen otázka a hrst krásných vzpomínek.
Něco končí ...a něco začíná.
A tady, tady již znějí titulky filmu.
Jako poslední doznívá poznámka režiséra, že film byl natočen podle skutečné události,
krátké poděkování
a věčné sbohem.
Ví někdo kdy to přebolí? Ne. Ale všichni tvrdí, že se natočí lepší film. Krásnější sen. Otázkou je, jestli to jde...
Podívejte se, moji drazí, na oblohu. Noční oblohu. Vidíte ten zázrak? Ano, tam! Tam nahoře!
Jako z nenadání se objevila hvězda.
Hvězdička, co právě padá dolů nezadržitelnou rychlostí. Jak se blýská, jak je krásná! Panečku, ona letí!
Ale!
Už je pryč.
Přáli jste si vůbec něco?