Už to tak je. Dnes je 30.4. -  "čarodějnice".
Pro někoho svátek. Pro někoho pátek. Pro někoho příležitost oslavovat.
Pro každého to něco je, stejně jak pro každého, tak i pro mě. Před dvěma lety jsem totiž poznala. Jakože face to face. Jakože opravdu. Jednoho fajn fajn fájn kamaráda.
Taky si pamatujete ty okamžiky, kdy jste někoho

Často si tak říkám, že by bylo fajn utéct někam pryč.
Když si tak nějak pobrukuju a přitom přemýšlím, často si říkám, jaké by to bylo se probudit v jiné zemi. Řeknu vám, co se mi tak zdálo,...Jeden sen zdán ze dne na den...
--Probudila se v cizí posteli v cizím pokoji naprosto jiného vkusu,

Další epizoda ze ságy: "Wouaf není zas tak líná, hraje na kytaru."
Doposud jsem si brnkala cosi písničkového...ovšem pozor dámy a pánové, pouštíme brzdu, přešlapujeme na plyn...
brrm brrrm. Fičíme si to přes hory přes doly červeným fárem a už jsme ve Španělským městě z pískovcovejch dlaždic, fontán a palem.
Všude je sluníčko, teplo a klid. Nikdo

Na úvod vám všem přeju veselou neděli!
Co se týče mě...řeknu to v pár bodech-Tak zaprvé se mění čas ze zimního na letní, jak překvapivě, i když ještě předevčírem to byla hlavní otázka ve Snídani s Novou, ehm.. Potom zadruhé, dneska je zkrátka neděle,  to znamená čas odpočinku, lenošení a podobných důležitých aktivit...to je pěkné, ne? :) Potom zatřetí budu mít sraz (nezní to

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli

Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku

Den  ze života Wouaf.

Dneska to byl celkem náročný den, ano...Musela jsem povinně navštívit obchod se sportovním zaměřením (ti, kteří mě znají zřejmě tuší proč.). Jakmile jsme jako rodinka přišli, nikdo se nás nechopil, což oceňuji. Nesnáším, když se příliš aktivní obchodníci přiřítí a snaží

 Helemese! Přijdu do pokoje a co tam vidím, sluníčko. Proslunilo mi to tak šedivé stěny...K tomu se mi zdál príma sen. Řekla jsem si, že si ho musím pamatovat, ale marně..vytratil se celkem rychle, jenom krátké úryvky se mi zachytily před očima. Většinou se mi zdají špatné sny, ale tenhle

Právě jsem v takové situaci. Víte, když si nejste s něčím jistí, ale uvnitř je něco malého. Malá věc, skřítek, který ve vás hopsá a vzbuzuje naději. Čím více vám okolí říká různá slovíčka, která ho těší. Skáče víc a pocit naděje a dobrého konce roste. Těšíte se jak to skončí. Vidíte slibnou budoucnost a skřítek jumpuje jak může...

Pak se to buď překlopí ve štěstí a nebo naději

 Ach ano, dneska jsem byla venku s kamarádem. Tím dávným kamarádem :)
Vím, že mě měl kdysi rád...ale to se určitě změnilo. Všechno se mění...i city.
Já nevím co vám mám povídat..popovídali jsme si pěkně od plic. 
Každopádně mě něco něco napadlo...Když jsem usrkávala to (pro