Na úvod vám všem přeju veselou neděli!
Co se týče mě...řeknu to v pár bodech-Tak zaprvé se mění čas ze zimního na letní, jak překvapivě, i když ještě předevčírem to byla hlavní otázka ve Snídani s Novou, ehm.. Potom zadruhé, dneska je zkrátka neděle,  to znamená čas odpočinku, lenošení a podobných důležitých aktivit...to je pěkné, ne? :) Potom zatřetí budu mít sraz (nezní to

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli

Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku

Den  ze života Wouaf.

Dneska to byl celkem náročný den, ano...Musela jsem povinně navštívit obchod se sportovním zaměřením (ti, kteří mě znají zřejmě tuší proč.). Jakmile jsme jako rodinka přišli, nikdo se nás nechopil, což oceňuji. Nesnáším, když se příliš aktivní obchodníci přiřítí a snaží

 Helemese! Přijdu do pokoje a co tam vidím, sluníčko. Proslunilo mi to tak šedivé stěny...K tomu se mi zdál príma sen. Řekla jsem si, že si ho musím pamatovat, ale marně..vytratil se celkem rychle, jenom krátké úryvky se mi zachytily před očima. Většinou se mi zdají špatné sny, ale tenhle

Právě jsem v takové situaci. Víte, když si nejste s něčím jistí, ale uvnitř je něco malého. Malá věc, skřítek, který ve vás hopsá a vzbuzuje naději. Čím více vám okolí říká různá slovíčka, která ho těší. Skáče víc a pocit naděje a dobrého konce roste. Těšíte se jak to skončí. Vidíte slibnou budoucnost a skřítek jumpuje jak může...

Pak se to buď překlopí ve štěstí a nebo naději

 Ach ano, dneska jsem byla venku s kamarádem. Tím dávným kamarádem :)
Vím, že mě měl kdysi rád...ale to se určitě změnilo. Všechno se mění...i city.
Já nevím co vám mám povídat..popovídali jsme si pěkně od plic. 
Každopádně mě něco něco napadlo...Když jsem usrkávala to (pro

Zase článek ze života obyčejné Wouaf. :)
Nejprve něco až povinného: je Valentýn...svátek zamilovaných. Ale jak říká facebook : "I hate St. Valentine, when I am alone!" 
A je to pravda. Jsem "alone" a proto nemám ráda Valentýna, ovšem kdybych byla "Not alone"....:)

Nuže dále.
Povím vám, co se mi poslední dobou děje za zvláštnosti.
Jediný

Někdy mě vážně štve, je tak dotěrný...a tak dlouhý...
Je to G-DUR! Mám se ho naučit vybrnkat (pro ty nezasvěcené to znamená to, že máte mozoly až na kloubech, dřete, učíte se ty jednotlivý tóny a přitom vám v hlavě zní daleko jiný melodie a mylšlenky o tom, že si sednete k ohni a radši budete hrát akordy (pro ty uplně nezasvěcené, to je to jak držíte celej krk kytary a říkáte, že něco "hrajete")...že

Jupí, jupí! Je víkend :)
Volno...moment jdu se napít...najíst..spát..a zase jsme u volna!
Jo jó zdánlivá pohodička...
Jenže já se ještě musim učit: fyziku, dějepis...a já nevim co všechno.
No a chce se mi do toho ?...(to je řečnická otázka, samozřejmě, že ne! :D)
Právě přelítla v televizi reklama na Domestos...zničí miliony bakterii.
Tak si říkám, jestli začnu fyzice přezdívat Domestos....ničí víkend!