Wouaf | Wouaf!

...nejde nahoru a dolů, člověk nežije...

Hlavně klid, jo? NEjsem schizofrenní, akorát jsem si dneska ráno představila, jak by to vypadlo, kdyby...
No, kdyby tohle.

Uf...

Jsou dny, kdy si připadám obkopena pár lidma, který zbožňuji a díky tomu mi nic nechybí.
Pak jsou dny, kdy jsou všichni daleko. V jiným vesmíru. Far, far away...Tak moc, i když jsou vedle. 

Vážně, někdy si nejsem jistá, jestli se mi moje hloupost zdá, nebo ne. Mám nehorázný talent šlapat si po štěstí. Jakmile potkám někoho, s kým mi je jako s nikým, prostě to nějak poseru. Teda...donedávna se to posíralo samo, ale asi jsem si na to tak zvykla, že když se nic neděje a protějšek je perfektní, prostě si to poseru sama, že jo. 

Co to zase melu za sračky.

Nic.

Dlouho jsem sem nic nepřidala, což je věčná škoda, protože tenhle blog je část mého dřívějšího já...
a podle toho jak poslední dobou blbnu bych v tom měla pokračovat, asi bych si totiž KONEČNĚ měla vytřídit myšlenky.

Dobrák od kosti je dobrá volba, myslím.
Protože při It must have been love bych nevím co dělala. Nechci to vědět. Máme v mrazáku flašku.
 

http://www.youtube.com/watch?v=4bo9JvQBYlM

Dneska je tak debilní den. Jděte spát, děti...

Ne. 
Nedá mi to a musím navázat na článek Lady A. o naší oslavě těch nejvíc slavených naroznenin ever. Osmnáct. 
(Ééé, jo čtenáři takový menší detail-jsem dospělá.)
Ta oslava byla báječná. přišli nám popřát lidé, u kterých by jste čekali tak maximálně sakrastický úšklebek. Jak už to tak bývá, ty nejsilnější a nekrásnější momenty se těžko popisují...Vyjmenuji alespoň pár