Wouaf | I'll never forget..

Ne. 
Nedá mi to a musím navázat na článek Lady A. o naší oslavě těch nejvíc slavených naroznenin ever. Osmnáct. 
(Ééé, jo čtenáři takový menší detail-jsem dospělá.)
Ta oslava byla báječná. přišli nám popřát lidé, u kterých by jste čekali tak maximálně sakrastický úšklebek. Jak už to tak bývá, ty nejsilnější a nekrásnější momenty se těžko popisují...Vyjmenuji alespoň pár záblesků, které si přeji, aby mi utkvěly v hlavě, ale jistě na řadu z nich zapomenu...

-Nezapomenu ale na pozvání na panáka od lidí, kteří mě u skříňky tak maximálně pozdraví a sarkasticky se ušklíbnou.
-Nezapomenu na provizorní taneční parket s příšerným DJem, kde jsme to rozjížděli opravdu parádně, co Lady? :D 
-A co takové pozvání na panáka od kluků, který jsem nikdy neviděla? A co třetí panák, který jsem věnovala klukovi, do kterého jsem zamilovaná už nějaký ten čas?
-Parádní bylo objímat se s lidma, který by jste před pár lety kopli do prdele.
-Nezapomenutelný byly ty hlášky, co v průběhu večera padly....to ani nemá cenu psát, už si to pořádně nepamatuju. :D
-Nebo to, jak jsem se asi čtyři hodiny válela na gauči v obětí toho kluka? Jé...hehe.
-Největší dárky jsem dostala již před oslavou (třeba nádherné pero od mých nejlepších přátel...) a tak jsem ani nepředpokládala, že něco dostanu, ale přece - diář s věnováním: na vzpomínky, které si zaslouží nebýt zapomenuty mi ještě teď vhání slzy do očí...Děkuju. 
Děkuju za celý večer a ani nevím komu, když to tu  nikod nečte...hehe. Ale děkuju. :) 

Sakra, určitě jsem na něco zapomněla...takhle to zní hrozně chudě a prázdně, ale ty pocity, ty úsměvy, ten tanec, ta hudba, ti lidé, ten alkohol :D ...
Jsem ráda, že jsme do toho šly, i přes všechny obavy, nelituju toho, že jsem šla spát v šest ráno.