V prvé řadě jsem tenhle blog založila jako svůj soukromě veřejný deník. Nemám tu své pravé jméno a to mi dovoluje psát sem opravdu cokoliv. Tedy ano, "cokoliv"...U téhle malé tradice bych ráda zůstala a tak píšu další můj výlev právě sem a právě Tobě, milý návštěvníku, ať jsi kdo jsi. Docela vzrušující pomyšlení... 

Poslední dobou zde moc pozitivních článků nevyrostlo.

...

Tak. Je to tu. Já to věděla.
Včera jsem si psala zrovna s Lady Alisell o lásce, vzazích a tak. A hádejte, co se pár hodin na to stalo...Ó ano, můj první kluk si našel holku. Tadá. 
Pro takovou dodatkovou poznámku pod čarou: všichni

 Koukli jste se ven? 
Ta bílá koule na obloze je magičtější než magická...

Dlouho jsem vás nezahltila nudnýma zprávama o mém životě. Což to nahradit? :) 
Ani vlastně nevím, čím bych začala. Možná by se hodilo "Milý deníčku," ale to by mohlo pár čtenářů odradit takže začnu zkrátka přímo.
Ve škole toho je teď...moc. Ani ne tak moc, ve smyslu moc,

 Nejradši bych to zařvala do celého světa. Nejradši bych otevřela okno a do mikrofonu odříkávala písmenka po písmenkách! A co?
SVĚTE VZBUĎ SE!

Připadá mi to jako v nějakém kolotoči. Pořád se točíme v bludným a zamlženým víru nadějí, že existuje ideál krásy až se mi z toho točí hlava. Nejhorší na tom je, že se tomu idálu chceme vyrovnat. Každé ráno, každé poledne,

 Dnešek se linul po rodinné struně. Jeli jsme autobusem po okolí kraje, kterej já prostě zbožňuju. O kráse českých luků a hájů vám snad ale psát nemusím. Největší dobrodružství totiž přišlo v autobuse.

 Tenhle článek věnuji všem zoufalcům, jako jsem já, kteří stresují pravidelně a o to víc před cestou. 

Moje kolena se začínají mírně třást.
Za nějaký čas *záludně se směje a myslí si jak je tajemná* jedeme na školní "výlet"

 Zas je tu další epizoda z osudového seriálu "nástrahy života Wouaf". Cítíte to napětí?
Tentokrát na téma: kuráž a já.
...
Oukej, představte si, že jste já.
Eh, dobře, upřesním vám to.
Představte si, že jdete po prosluněné ulici mezi parkem a školou. Jste mladá (ehm, tak stará zase nejsem), krásná normální puberťačka,

 ...jako je bodnutí nožem.
Začínám si Divokýho Billa přehrávat čím-dál-tím-víc a baví mě to.
Co mě ale nechává naprosto klidnou je škola. Fakt.
Kašlu na to víc než kdy dřív...a to je co říct!
Před dubem za dubem mě čeká minimálně jedna naprosto

 Byl pozdní večer první máj.
Večerní máj byl lásky čas.

Ať už se polibku dočkáte nebo ne,
přeju krásný lásky čas po celý den! :)
 

 Den blbec. Totální. 
Dneska ráno, když jsem se vzbudila, jsem měla sama ze sebe dobrý pocit. Namatlala jsem si řasenku, stíny, lesk a nějaký ten smrad v naleštěné lahvčice a vyšla jsem s podpadky elegantně do ulic. Šly jsme se školou do divadla. Jenže.
To bych nebyla já aby mi všechny spoje ujely. 
Před nosem.
A to jen díky tomu, že jsem nestoupila do špatnýho