Už to tak je. Dnes je 30.4. -  "čarodějnice".
Pro někoho svátek. Pro někoho pátek. Pro někoho příležitost oslavovat.
Pro každého to něco je, stejně jak pro každého, tak i pro mě. Před dvěma lety jsem totiž poznala. Jakože face to face. Jakože opravdu. Jednoho fajn fajn fájn kamaráda.
Taky si pamatujete ty okamžiky, kdy jste někoho

Další básnička od naší Wouaf! 
Aneb jak "letěl" Zdenda....

Vysoko září hvězda
a přesně za ní už jde
no přece náš Zdenda,
bývalý člen JZD!

Zdenda prošel výcvikem
nelehko mu často bylo
ale připraveným se stal mžikem.
O tom se každému snilo!

Zkouší svou helmici
vyrobenou v Číně
"Připravte se cizinci,
trumfneme

Často si tak říkám, že by bylo fajn utéct někam pryč.
Když si tak nějak pobrukuju a přitom přemýšlím, často si říkám, jaké by to bylo se probudit v jiné zemi. Řeknu vám, co se mi tak zdálo,...Jeden sen zdán ze dne na den...
--Probudila se v cizí posteli v cizím pokoji naprosto jiného vkusu,

aneb- Dá se film použít jako motto?
Já si tak chvílema sedím u počítače, pokojem se víří nějaká hudba a já koukám na žaluzie s pocitem, že z nich něco vyčtu. Často je to vážně jenom koukání do blba, ale někdy si tak člověk urovná pocity co vám kolují v hlavě...
I

Další epizoda ze ságy: "Wouaf není zas tak líná, hraje na kytaru."
Doposud jsem si brnkala cosi písničkového...ovšem pozor dámy a pánové, pouštíme brzdu, přešlapujeme na plyn...
brrm brrrm. Fičíme si to přes hory přes doly červeným fárem a už jsme ve Španělským městě z pískovcovejch dlaždic, fontán a palem.
Všude je sluníčko, teplo a klid. Nikdo

Na úvod vám všem přeju veselou neděli!
Co se týče mě...řeknu to v pár bodech-Tak zaprvé se mění čas ze zimního na letní, jak překvapivě, i když ještě předevčírem to byla hlavní otázka ve Snídani s Novou, ehm.. Potom zadruhé, dneska je zkrátka neděle,  to znamená čas odpočinku, lenošení a podobných důležitých aktivit...to je pěkné, ne? :) Potom zatřetí budu mít sraz (nezní to

A je tu další básnička z hlavy Wouaf! ...A o čem že bude? Realita je zajímavá, ale ne tolik, jako minulost..konec konců, tak už to bývá. Takže se zabývám minulostí...konkrétně klukem. Ehm. Snad pochopíte, co tím chci říct...Doufejme :). Snažila jsem se o maximální srozumitelnost, jestli něco nepochopíte, pište pište a já vám s chutí odpovím. :) Jestli se ptáte, zda je to smyšlené nebo pravdivé,

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli

Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku

Den  ze života Wouaf.

Dneska to byl celkem náročný den, ano...Musela jsem povinně navštívit obchod se sportovním zaměřením (ti, kteří mě znají zřejmě tuší proč.). Jakmile jsme jako rodinka přišli, nikdo se nás nechopil, což oceňuji. Nesnáším, když se příliš aktivní obchodníci přiřítí a snaží