Poslední dobou se můj život ubírá spíš pesimistickým trním, než růžovou zahradou. Zapříčinilo to hodně věcí...nemoc blízký kamarádky, která není až tak člověkjako čtyřnohá opora. Potom škola, škola, škola...apod. 
Ale dnešní večer měl růžový nádech vonících květů. Byl a je to rozkvetlý háj mezi divokým a zatemněným pralesem. Zkrátka a dobře mám se fajn, fajn, fajnově. :) 
Dneska totiž skončily taneční.

Kolik lidí projde kolem zbloudilého kytarysty na ulici a vypne sluchátka se svou hudbou?
Každý je zaposlouchaný jen sám do sebe..V dnešní době to ani jinak nejde.
Zkuste se otevřít a už se nevymotáte..
Jenže pak se máme divit, že když mi ignorujeme okolí, okolí ignoruje nás.

Moje narozeniny jsou tu hned, nebudu zase prozrazovat kdy, ale už teď vím, jaké budou.
Píšeme

 Často nás za život potká spousta opravdu zajímavých problémů.
Některé prostě sami vyšumí a jediné co z nich uvidíme je kopeček bublinek.
Jsou ale problémy, které bez rázného řešení vaší paličatosti nezmizí. 
...
Třeba jako ty, co mě poslední dobou potkávají. Zkrátka a dobře mě bolí zub a dokud nepůjdu k zubařce, ta příšerná ostrá a móc dlóúhá bolest stoličky po kontaktu

 Venku je mínus deset stupňů.
Na znamení nesouhlasu s touhle přírodní katastrofou si dávám nohy na topení a piju mentholový čaj smíchaný  se zeleným (doporučuju ).
Po splnění všech povinností si sedím s notebookem na klíně a projíždím všemi známý zloděj času s modrým logem. Pořád dokola

 Bílé kouzlo střídá déšť.
Nemůžu říct, že by to bylo tak romantické a zářivé jako sníh...ale má něco do sebe a já ho mám ráda.
Vlastně ho obdivuju!
Smývá všechno to, co se na ulici usadilo za těch zářivých dní. Čistí všechno, na co dosáhne. 
Jen je škoda, že při té očistě je tma. 
Je zajímavé, jak trable s láskou souvisí s meteorologií. 
Když potřebujete

 Zbývají poslední minuty v roce 2010.
Pro mě to byl jistě zajímavý rok plný začátků a konců.
Plný překvapení, ale takový už život je.
Přes všechno negativní, co se v něm odehrálo, to byl pěkný rok...

Ale nechť je ten NOVÝ o kousek lepší! :)

Vaše Wouaf. 
 

 Člověk má od přírody tendenci být jedinečnou bytostí. Má proto své vlastní názory, pocity a přivlastňuje si k tomu i pár osobních věcí...
Týká se tenhle přirozený přivlastňovací pud i lidí? 
Jistě, nemůžu říct, že mi daný člověk patří, ale...
Jak rádi slýcháme, když je někdo "jenom náš". 

Kdyby se to vzalo z tohodle, čistě přirozeného konce, tak

Přesně před rokem a jedním týdnem byl založen tento blog.
Vznikl tenhle červený svět Wouaf...

Bylo napsáno šedesát šest článků.
Nahrála jsem sem (jenom?) dvanáct obrázků (krom toho pod článkem). Otevřela jsem šest rubrik. 
Jako

Sněhová kalamita trvá a ulice jsou ztuhlé pod nánosem bílého poprašku vysokého zhruba metr. 
Vánoční atmosféra je zatím kdesi daleko, ale přesto se lidé začínají ohánět po dárcích pro svoje blízké. 
Třeba já.
Co se jedná dárků pro kamarádky nebo blízké příbuzné, mám pár nápadů...Neříkám, že geniálních, ale mám jistou představu.
Ale co když dojde na kluka?
Když