Bílé kouzlo střídá déšť.
Nemůžu říct, že by to bylo tak romantické a zářivé jako sníh...ale má něco do sebe a já ho mám ráda.
Vlastně ho obdivuju!
Smývá všechno to, co se na ulici usadilo za těch zářivých dní. Čistí všechno, na co dosáhne.
Jen je škoda, že při té očistě je tma.
Je zajímavé, jak trable s láskou souvisí s meteorologií.
Když potřebujete vyčistit a zapomenout, nikdy při tom asi nebudete zářit.
A co když ano, ptáte se? Ale jděte, to ví každé malé dítě, že vznikne duha!
Tak si říkám, jestli mám na to aby byla duha i ze mě. Myslím, že mi teď bohatě postačí black'n'white svět s nepatrným náznakem barvy kdesi v budoucnu.
Nemám moc ráda ty věty... No vy víte jaké.
Nemůžu na něj zapomenout. Mám ho pořád ve svém srdíčku... apod.
Ale já na něj nezapomenu. Vážně. Jen vím, že by bylo správné ho dostat ze srdce. Ale jak?
Netruchlím pro něj. To ne. Je to jako by jste dolízali poslední lízátko, ale pořád máte v puse tu medovou chuť.
Třeba ale nebylo poslední. Třeba objevím sladčí.
Pro zatím postačí příjemná vyhlídka na mokrý chaos tam venku z vyhřátého křesla.
A trocha sladké hudby.
Billy Joel - She's always a woman to me...
Vychutnávejte pomalu.