Zuzub.

 Často nás za život potká spousta opravdu zajímavých problémů.
Některé prostě sami vyšumí a jediné co z nich uvidíme je kopeček bublinek.
Jsou ale problémy, které bez rázného řešení vaší paličatosti nezmizí. 
...
Třeba jako ty, co mě poslední dobou potkávají. Zkrátka a dobře mě bolí zub a dokud nepůjdu k zubařce, ta příšerná ostrá a móc dlóúhá bolest stoličky po kontaktu se vším, co se jí, jen tak nezmizí.
Jenže, ano, to bych nebyla já, kdybych křečovitě nezatínala pěsti a nečekala než ta bolest přestane, místo toho abych šla k tý zablešený, uječený babě, co má za šéfovou o něco přiíjemnější paní, co nosí před jménem několikaletý studium chrupu. Na její paměti to ovšem moc známek nenechalo. Není sice nemjladší, ale mohla by si pamatovat, že já nejsem ten typ pacienta, co umí zadržet menší dávku slziček...(no bóže, tak tam mají ostrý světlo, nó).
Nejhorší na tom je, že některé problémy jsou tak vypočítavé, že se na čas ukryjí. A když si už vážně myslíte, že je po všem, prásk! Zase se křečovitě držíte kredence.

Tak je to ale se vším a já jsem moc zvědavá, kam až to nechám zajít. 
Nejsem na sebe pyšná, ale nemám čas a hlavně odvahu a odhodlání "Tam" jít. Ale jednou tam půjdu.
Stejně tak jednou roztrhám ty noty, co jsem od něj dostala a našla je úplnou náhodou...
Stejně tak by mě zajímalo, kdy ta jeho písnička po zaznění v rádiu ve mě nespustí sentimentální vlnu vzpomínek. 
Něco možná půjde dřív, něco možná bude chtít svůj čas.
V tuhle chvíli, ale nevím...nevím ani, co z toho nenávidím víc...

 
Mimochodem....není nádherná?