Venku je mínus deset stupňů.
Na znamení nesouhlasu s touhle přírodní katastrofou si dávám nohy na topení a piju mentholový čaj smíchaný se zeleným (doporučuju
Po splnění všech povinností si sedím s notebookem na klíně a projíždím všemi známý zloděj času s modrým logem. Pořád dokola omílám profil někoho, kdo by mi mohl být naprosto volný. Něco jako ta tráva před domem. Chladná a ztuhlá. Taková by měla být myšlenka na něj...Nebo ještě mrazivější, ale místo toho si pořád vybavuju jednotlivé okamžiky v časové ose nalevo od přítomnosti a bez-přítomně se usmívám. Jako by ještě bylo čemu.
S dalším polknutím čaje a vydechnutím si říkám, co všechno dokáže první pohled.
Jak dlouho trvá? K čemu slouží?
Někdo se dokáže zamilovat na -první pohled. V -prvním pohledu vidí budoucnost přátelství i nenávisti. Prostě žije pro první dojem.
Jiní se alespoň pokouší si namluvit, že pro ně nic neznamená, ale stejně u každého něco málo ovlivní.
V prvních okamžicích poznání si daného člověka zaškatulkujeme do regálů, složek, škatulek naší mysli a jen těžko ho předáváme do jiných kategorií.
Prý na to náš mozek má pět minut...a pak celý život na horko těžké přendávání z regálu do regálu.
Často se lidé z těch pěti minut proto snaží vytěžit maximum. Nahodí úsměv číslo dvacet, vypnou hruď, nosík středně vysoko a hlavně být zdvořilí.
Jsou ale takové organismy, které jsou schopné hrát ten dokonalý obraz třeba celé dny, týdny..a déle.
Usrkávám další kapky toho magickýho nápoje a klikám znovu na jeho profil. Po načtení výpisu několika komentářů si říkám, jak jsem to ten měsíc mohla nepoznat.
Snad nepatřím k těm, co se zamilují na první pohled a proto je už v prvních sekundách odzbrojí ta nejmocnější z mocných-láska.
Ne, to není můj případ. Prostě jsem asi někde založila brýle. Ani nevím kolik mám v tomhle oboru dioptrií, jen by mě zajímalo, kdy ty brýle konečně najdu.
Nechť ty své stále držíte na nose a už nesundáte.
A nechť je vám na rozdíl ode mě teplo na prsty u noh.
