Kolik lidí projde kolem zbloudilého kytarysty na ulici a vypne sluchátka se svou hudbou?
Každý je zaposlouchaný jen sám do sebe..V dnešní době to ani jinak nejde.
Zkuste se otevřít a už se nevymotáte..
Jenže pak se máme divit, že když mi ignorujeme okolí, okolí ignoruje nás.
Moje narozeniny jsou tu hned, nebudu zase prozrazovat kdy, ale už teď vím, jaké budou.
Píšeme hned několik písemek, máma odjede pryč a já se vrátím ze školy cca ve čtyři a pak co...? No co, můžu se tak maximálně pozvat do cukrárny, že jo.
Zbývá se jen ptát, jestli si za to náhodou nemůžu sama...
Vždycky, když jsem šla po ulici a poslouchala svoje sluchátka, nenapadlo mě je vypnout a zaposlouchat se jinde.
Když jsem naladila rádio a tam hráli písničku Lonely (od Akona), tak už jsem si řekla, že to na náhodu vypadá až moc blbě.
Nejen, že sami neslyšíme hrající žebráky.
My jsme ti žebráci a nikdo neposlouchá nás.
Všichni si hrajeme tu svou...
Ale bez ocenění druhých.
To by oni museli na chvíli přestat hrát.
Potulný hráč
nám vyhrává do kroku.
Kdejaký rváč,
má loutnu u boku,
A pak mu zbydou jen oči pro pláč...
když ta jeho nehřeje ho na saku.
Tra la la
Tra la lý.
