Tohle není ani tak stylisticky zajímavý článek, jako spíš nutnost vypsat se zase z něčeho.
(

Ne. 
Nedá mi to a musím navázat na článek Lady A. o naší oslavě těch nejvíc slavených naroznenin ever. Osmnáct. 
(Ééé, jo čtenáři takový menší detail-jsem dospělá.)
Ta oslava byla báječná. přišli nám popřát lidé, u kterých by jste čekali tak maximálně sakrastický úšklebek. Jak už to tak bývá, ty nejsilnější a nekrásnější momenty se těžko popisují...Vyjmenuji alespoň pár

 Povídka, která neurazí, ani nezaujme. Příběh ze života, ale přece vyjímečný. 

Celý večer byl potažen zvláštní mlhou. Silonky se jí posouvaly dolů a v podpatcích už si odvykla chodit. Šla na ples.
Venku byla zima, ale ji hřála tréma. Příjemná, ale pořád tréma, která jí spolehlivě třásla koleny. Čekal ji tam mladík, pro kterého zkrátka má slabost. Měl přijít se svým kamarádem

Nová povídka! Akce! Když přečtete ihned, získáte od nás možná když se mi do toho bude chtít) i další díl zcela zdarma! Když do pěti minut, tak se na tom nic nemění. 

 Don't cry, tonight...Znáte ji? Je pěkná...

Dnes jsem hroznej pesimista. Respektive už dlouhou dobu, ale teprve teď si to uvědomuji na plné pecky...Díky tomu výbornýmu nápadu zhubnout ještě víc, než bylo třeba, teď dva roky postrádám to, díky čemu se dívkám v období puberty říká dospívající a nemyslím změny nálad, ty mi vážně nechybí. 

Zní to bizarně, ale jednou bych chtěla

 No ty vole. 
Už mám těch svých snů až po uši.
Pardon, přes vánoční svátky jsem nejen přibrala a zlenivěla, ale je ze mě ještě větší sprosťák. (Prostě holka jako lusk)
Ale věřte mi, tentokrát má mé nadávání důvod.

Nejen, že se mi zdá, jak jeden z mých nejlepších kamarádů skáče ve dveřích Sex shopu a křičí: "Mně je už osmnáct, já už můžu ven a zpátky, ven a

 Ale ne, už zas?
Zklamu vás, nechci psát o volbě prezidenta. 

Toho je všude hodně a jestli máte svého favorita, jste šťastní lidé, kteří názor nezmění. Jestli ne, tak se podívejte na nějaké ty kampaně a vyberte si sami. I když je to jako by jste se přehrabovali v pytli se shnilými cibulemi a hledali česnek. Nic tak aromatického, z čeho bych si sedla na prdel v nabídce proste

Říká se, že když něco končí, něco začíná. To bych teda ráda věděla, co teď začne.... 

Milý čtenáři, tenhle článek nemá naprosto ŽÁDNOU kulturní hodnotu. Nepíšu nic světoborného a upřímně, pokud tě nezajímají výlevy nějaké puberťačky, co nemá nic lepšího na práci, než aby si psala blogový deník, radši si udělej kafe a běž si radši pustit Beatles nebo Metallicu. Podle nálady...

 Matka utěšující ješitnost synovu,
nebo sova učící holuba rozumu,
obě se obětují pro blaho druhých,
jako bohatý přispívá na účty chudých. 

Rozhodně to není lidské,
pohodlnější je dát si portské,
a prostě zázraky očekávat,
a na zlatá očka je lákat. 

Ne každý však taková očka má,
neboť jak se někdy zdá,
raději by svoje oči dal

 V prvé řadě jsem tenhle blog založila jako svůj soukromě veřejný deník. Nemám tu své pravé jméno a to mi dovoluje psát sem opravdu cokoliv. Tedy ano, "cokoliv"...U téhle malé tradice bych ráda zůstala a tak píšu další můj výlev právě sem a právě Tobě, milý návštěvníku, ať jsi kdo jsi. Docela vzrušující pomyšlení... 

Poslední dobou zde moc pozitivních článků nevyrostlo.