Olé. Abych vás uvedla do děje mýho prožívání, víte, mám jedno místo,...který mám vážně ráda. Tak nějak mu říkám "domov" ..i když tam jsem v průměru šestinu roku.
No a těm inteligentnějším právě došlo, že tam ted jsem :D ... 
Aby jste rozumněli. Je tu les, louka, tráva, sluníčko, skvělý lidi, slimák, kedlubny, eletrika,

Rozhodla jsem se vám zveřejnit další jednorázovou povídku...Jiná, než obvykle. 
K úvodu to bude tak všechno. Kdybych měla vyprávět děj jednou větou, zněla by "Zázraky se dějí, a ne že ne!"

Eragon. Šest písmenek, který mi před pár týdny dávaly dohromady jen jakosi knížku, ale nic k tomu. Dneska od toho neodtrhnu oči.
Jinak se musím pochlubit, dnes jsem vařila oběd! Ha...!
Nic zas tak zajímavého, ale při mé lenosti jsem na sebe celkem hrdá. Chutnalo to naprosto příšerně, ale prý se to dalo sníst...
Abych to upřesnila, měly to být kuřecí medailonky na víně s broskvemi

Jisté kamarádky mi poradily, ať se s tím "výtvorem" pochlubím na blog. Celkem jsem o tom přemýšlela a ono ano..Máte to tady :) Takže tři dva jedna vypněte monitor a ádié-

Už to tak je. Dnes je 30.4. -  "čarodějnice".
Pro někoho svátek. Pro někoho pátek. Pro někoho příležitost oslavovat.
Pro každého to něco je, stejně jak pro každého, tak i pro mě. Před dvěma lety jsem totiž poznala. Jakože face to face. Jakože opravdu. Jednoho fajn fajn fájn kamaráda.
Taky si pamatujete ty okamžiky, kdy jste někoho

Často si tak říkám, že by bylo fajn utéct někam pryč.
Když si tak nějak pobrukuju a přitom přemýšlím, často si říkám, jaké by to bylo se probudit v jiné zemi. Řeknu vám, co se mi tak zdálo,...Jeden sen zdán ze dne na den...
--Probudila se v cizí posteli v cizím pokoji naprosto jiného vkusu,

Další epizoda ze ságy: "Wouaf není zas tak líná, hraje na kytaru."
Doposud jsem si brnkala cosi písničkového...ovšem pozor dámy a pánové, pouštíme brzdu, přešlapujeme na plyn...
brrm brrrm. Fičíme si to přes hory přes doly červeným fárem a už jsme ve Španělským městě z pískovcovejch dlaždic, fontán a palem.
Všude je sluníčko, teplo a klid. Nikdo

Na úvod vám všem přeju veselou neděli!
Co se týče mě...řeknu to v pár bodech-Tak zaprvé se mění čas ze zimního na letní, jak překvapivě, i když ještě předevčírem to byla hlavní otázka ve Snídani s Novou, ehm.. Potom zadruhé, dneska je zkrátka neděle,  to znamená čas odpočinku, lenošení a podobných důležitých aktivit...to je pěkné, ne? :) Potom zatřetí budu mít sraz (nezní to

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli

Pamatuju si, já vím že je to absurdní, na jednen výlet s rodiči...Nevím kolik mi bylo, možná to je jenom v mojí hlavě a nikdy se to nestalo...nevím. Broukala jsem si tehdy takovou písničku..nepamatuji si, co je zač, ale vím pár slov..
"A i když šlápneš do louží...musíš jít, jít, jít dál.."
Obyčejný, ale krásný, ne?  :) 
Musíš jít, jít dál...
Venku