Wouaf | Wouaf!

Olé. Abych vás uvedla do děje mýho prožívání, víte, mám jedno místo,...který mám vážně ráda. Tak nějak mu říkám "domov" ..i když tam jsem v průměru šestinu roku.
No a těm inteligentnějším právě došlo, že tam ted jsem :D ... 
Aby jste rozumněli. Je tu les, louka, tráva, sluníčko, skvělý lidi, slimák, kedlubny, eletrika,

Eragon. Šest písmenek, který mi před pár týdny dávaly dohromady jen jakosi knížku, ale nic k tomu. Dneska od toho neodtrhnu oči.
Jinak se musím pochlubit, dnes jsem vařila oběd! Ha...!
Nic zas tak zajímavého, ale při mé lenosti jsem na sebe celkem hrdá. Chutnalo to naprosto příšerně, ale prý se to dalo sníst...
Abych to upřesnila, měly to být kuřecí medailonky na víně s broskvemi

Už to tak je. Dnes je 30.4. -  "čarodějnice".
Pro někoho svátek. Pro někoho pátek. Pro někoho příležitost oslavovat.
Pro každého to něco je, stejně jak pro každého, tak i pro mě. Před dvěma lety jsem totiž poznala. Jakože face to face. Jakože opravdu. Jednoho fajn fajn fájn kamaráda.
Taky si pamatujete ty okamžiky, kdy jste někoho

Další epizoda ze ságy: "Wouaf není zas tak líná, hraje na kytaru."
Doposud jsem si brnkala cosi písničkového...ovšem pozor dámy a pánové, pouštíme brzdu, přešlapujeme na plyn...
brrm brrrm. Fičíme si to přes hory přes doly červeným fárem a už jsme ve Španělským městě z pískovcovejch dlaždic, fontán a palem.
Všude je sluníčko, teplo a klid. Nikdo

Máš strach? Na! Tady máš mou ruku. Když tě budu držet pevně, bude to lepší? Ne, bojím se, že mě pustíš...

Nějakou náhodou jsem narazila na tohle motto a zarazila jsem se, to je ono! 
To je přesně to, co nás (ano, jsem egoista-MĚ) činí často smutnými. Opuštění.
Ať už je to ruka v ruce či cokoli