Tenhle článek věnuji všem zoufalcům, jako jsem já, kteří stresují pravidelně a o to víc před cestou. 

Moje kolena se začínají mírně třást.
Za nějaký čas *záludně se směje a myslí si jak je tajemná* jedeme na školní "výlet"

Nějak mě hodně věcí začalo omrzovat. Nemyslím lidi ani nic závažného, jen se mi zase po dlouhé době mění vkus. Staré tričko už není to co bývalo, v pokojíčku začínám pomalu přemísťovat všechno co se dá a designy blogu taky trpí pod návaly změny. 
Nic se vesměs neděje, de facto je to naprosto přirozený, protože proč jinak by lidi na jaře "gruntovali" a to od základů? 
No,

Tak vám zveřejňuji další z prostých řetězáků. Někdo by namítl, že jsou pitomé, ale já v tom vyplňování našla prostě zalíbení... :) 

Je pozdě a tak balancuji nad spánkem a sněním...
Zkrátka ideální doba pro napsání další básničky. 
A tady je... 
(Nechápu, co tu ještě o půl jedný dělám,
asi by mi v tyhle noční hodiny měli zakázat přístup sem...Ale to nikdo neudělal *zlověstně se směje*)

 Zas je tu další epizoda z osudového seriálu "nástrahy života Wouaf". Cítíte to napětí?
Tentokrát na téma: kuráž a já.
...
Oukej, představte si, že jste já.
Eh, dobře, upřesním vám to.
Představte si, že jdete po prosluněné ulici mezi parkem a školou. Jste mladá (ehm, tak stará zase nejsem), krásná normální puberťačka,

 ...jako je bodnutí nožem.
Začínám si Divokýho Billa přehrávat čím-dál-tím-víc a baví mě to.
Co mě ale nechává naprosto klidnou je škola. Fakt.
Kašlu na to víc než kdy dřív...a to je co říct!
Před dubem za dubem mě čeká minimálně jedna naprosto

 Byl pozdní večer první máj.
Večerní máj byl lásky čas.

Ať už se polibku dočkáte nebo ne,
přeju krásný lásky čas po celý den! :)
 

"...Jonas pilně trénoval na poslední závěrečnou etapu výcviku...měl před sebou těžký start" pokračoval Tomáš v předčítání. Seděl na měké sedačce v jejím pokoji a ona seděla na něm. Dívala se mu na tvář jak četl a snažila se vníma text. Ruce položené do klína hřály vlídností. Neřekla Tomášovi, co se stalo mezi ní a Pavlem, co jí minulý den řekl a ani co napsal. Pavel byl prostě teď několik

 Den blbec. Totální. 
Dneska ráno, když jsem se vzbudila, jsem měla sama ze sebe dobrý pocit. Namatlala jsem si řasenku, stíny, lesk a nějaký ten smrad v naleštěné lahvčice a vyšla jsem s podpadky elegantně do ulic. Šly jsme se školou do divadla. Jenže.
To bych nebyla já aby mi všechny spoje ujely. 
Před nosem.
A to jen díky tomu, že jsem nestoupila do špatnýho

 Často, když se procházím ulicí našeho města, ohlížím se na ostatní. 
Ne proto, že bych měla pocit, že jsou zmutovaní mimozemšťané a chtějí mi rozmixovat mozek...ani proto, že bych chtěla zbalit každýho kluka co projde okolo. Ale protože se porovnávám. Sleduji ráda co mají na sobe a hodnotím to ve své stupnici. 
Asi je to tím, že jsem holka v řekněme celkem zmateným věku.
Ale