Wouaf | Wouaf!

Nějak mě hodně věcí začalo omrzovat. Nemyslím lidi ani nic závažného, jen se mi zase po dlouhé době mění vkus. Staré tričko už není to co bývalo, v pokojíčku začínám pomalu přemísťovat všechno co se dá a designy blogu taky trpí pod návaly změny. 
Nic se vesměs neděje, de facto je to naprosto přirozený, protože proč jinak by lidi na jaře "gruntovali" a to od základů? 
No,

Je pozdě a tak balancuji nad spánkem a sněním...
Zkrátka ideální doba pro napsání další básničky. 
A tady je... 
(Nechápu, co tu ještě o půl jedný dělám,
asi by mi v tyhle noční hodiny měli zakázat přístup sem...Ale to nikdo neudělal *zlověstně se směje*)

 ...jako je bodnutí nožem.
Začínám si Divokýho Billa přehrávat čím-dál-tím-víc a baví mě to.
Co mě ale nechává naprosto klidnou je škola. Fakt.
Kašlu na to víc než kdy dřív...a to je co říct!
Před dubem za dubem mě čeká minimálně jedna naprosto

"...Jonas pilně trénoval na poslední závěrečnou etapu výcviku...měl před sebou těžký start" pokračoval Tomáš v předčítání. Seděl na měké sedačce v jejím pokoji a ona seděla na něm. Dívala se mu na tvář jak četl a snažila se vníma text. Ruce položené do klína hřály vlídností. Neřekla Tomášovi, co se stalo mezi ní a Pavlem, co jí minulý den řekl a ani co napsal. Pavel byl prostě teď několik

 Často, když se procházím ulicí našeho města, ohlížím se na ostatní. 
Ne proto, že bych měla pocit, že jsou zmutovaní mimozemšťané a chtějí mi rozmixovat mozek...ani proto, že bych chtěla zbalit každýho kluka co projde okolo. Ale protože se porovnávám. Sleduji ráda co mají na sobe a hodnotím to ve své stupnici. 
Asi je to tím, že jsem holka v řekněme celkem zmateným věku.
Ale