Je pozdě a tak balancuji nad spánkem a sněním...
Zkrátka ideální doba pro napsání další básničky.
A tady je...
(Nechápu, co tu ještě o půl jedný dělám,
asi by mi v tyhle noční hodiny měli zakázat přístup sem...Ale to nikdo neudělal *zlověstně se směje*)
Často, když se procházím ulicí našeho města, ohlížím se na ostatní.
Ne proto, že bych měla pocit, že jsou zmutovaní mimozemšťané a chtějí mi rozmixovat mozek...ani proto, že bych chtěla zbalit každýho kluka co projde okolo. Ale protože se porovnávám. Sleduji ráda co mají na sobe a hodnotím to ve své stupnici.
Asi je to tím, že jsem holka v řekněme celkem zmateným věku.
Ale
Uvidíme se zase,
až tahle růže uvadne.
Až uvadne? Kdy to bude?
Nevím, ale poznáme to.
Je mi jí líto. Nechci aby uvadala, je fakt krásná...
Chtěla bys raději umělou?
Nikdy chtít nebudu. Díky.
Dnes jsme ve škole trochu rýmovali a Lady mi řekla, ať tu básničku tady uveřejním, jako ona uveřejní tu svou.
Ovšem ta moje byla psána ve spěchu a pyšná na ní teda nejsem vůbec...
Na druhou stranu jsem sem už dlouhou dobu žádnou novou básničku nepřidala,
takže jsem se to rozhodla vynahradit.
A tady je náhrada...
Tenhle článek zřejmě nepochopí ani ti nezasvěcenější. Ačkoliv možná ano.
Je to vysvětlení nedávných událostí.
Můžu jenom říct, že věci z posledních pár dní mě přiměly se zamyslet
a není lepšího zamyšlení, než převést realitu do trochu zasněného příběhu.
A tady je...
Tuhle jsem se koukala, jak už je tak obvyklé v tuhle roční dobu, na jeden film (teda doufám, že to mám z filmu :D) a tam byla taková hláška... "Celý život je risk, jdi do toho!"
...Vždyť ano. Veškeré věci, na které tak rádi vzpomínáte se staly jen díky riskování...a nebo to byla fakt velká náhoda.
Risk je zisk, ale i ztráta a proto
aneb- Dá se film použít jako motto?
Já si tak chvílema sedím u počítače, pokojem se víří nějaká hudba a já koukám na žaluzie s pocitem, že z nich něco vyčtu. Často je to vážně jenom koukání do blba, ale někdy si tak člověk urovná pocity co vám kolují v hlavě...
I
