koktejlka: Krásná metafora. Sluníčko září a stejně tak záříme my, ubozí lidé, TAK SNADNO zmanipulovatelní počasím. Hraje si s náma jako děti s kachničkama ve vaně. Na chvíli pod vodu, potom frrrr! vzdušný oblouk (to je ten pocit jako že se vznášíš, když chceš, aby se k tobě připojilo tvoje okolí do vzdálenosti nejméně pěti kilometrů) a s hlasitým žluňknutím zase zpátky pod vodu... no a občas na hladině.
(Občas mi přijde TAKOVÁ škoda, že si nepamatuju ty krásný sny... často mi zbyde jen pocit...)