koktejlka: Tak já teda nevím, jo.. ale mně osobně se to zdá trochu pochybný. Proč je tak důležitý, kolik člověk váží?
Když odsuzuješ to, že se lidé snaží být nějací, proč to taky děláš? Jasně že proto, že toi to řekla doktorka. Ale vnitřně? Není jedno, jestli máš dvě kila navrch(pomyslný..) nebo ti dvě chybějí?
Chápu, že to asi není to, co chceš slyšet, promiň mi to. Já osobně měřím 162 a půl centimetru a vážím 51 kilo a nevím, nikdy jsem se nikoho neptala, jestli mi něco přebývá, nebo ne. Bavím se stejně s kamarádkou, která má nohy jako vidličky, jako s blondýnou, co nosí o tři čísla(nebo já nevím o kolik) větší kalhoty. A je to jedno.
Podle mě jediný dva momenty, kdy může člověku vadit, že vypadá tak, jak vypadá (tudíž teď mluvím o vzhledu, ne o nad/podváze, co ohrožuje zdraví), jsou buďto když se dívá do zrcadla a čeká, že uvidí něoco jinýho, nebo když se srovnává s někým jiným, HEZČÍM. A otázka je, jestli to máme zapotřebí.
Ano, koukám se do zrcadla, ano, měním si trika a ano, občas se zvážím. Berte tohle jako takové úvahy a vrtáky, co vlezou do hlav a vrtají. Protože něco na tom asi je..(taky nejsem zdaleka první, koho to napadlo, che)