Wouaf...
je francouzsky něco jako Baf, ale doufám, že vás moc nevylekám ;)
(Více v o mně profilu)
Článek Začátky a konce
Komentáře k článku: Začátky a konce
tenisak*: Já si kolikrát říkám, že kdybych si psal jako dítě deník, a dnes ho pročítal, bych se asi hodně divil .
wouaf: Možná by ses divil jen proto, že jsi odlišný od dítěte. Ale kdybys byl stále dítětem a četl si to dnes tak, jak si to včera psal, tak by ti to přišlo naprosto normální...
Jinak takovýhle deníky jsou děsně roztomilý. 
constricted: Každý konec je začátek něčeho, každý den je v celém vesmíru jen jeden jediný. A co je podstatnější? Udělat a litovat, že se udělalo? Nebo neudělat a navždy litovat, že se neodhodlalo?
mix*: Na kytaru hraju od čtvrtý třídy. 
Od Beatles jsem zkoušela hrát pouze Yesterday, ale kámoška Let it be hrávala také dost často. Jo máš pravdu, pěkná to písnička.
To s tím deníkem je pěkná věc. Muselo tě to určitě potěšit. Možná, že kdybys mu to chtěla vrátit tak by řekl, ať si to necháš na památku. Ale i pro mě by to byla těžká volba-vrátit či si to nechat..
---
mix.pise.cz
koktejlka: Vrať mu to. Ať tě nehryže svědomí. Třeba si to vyfoť nebo o tom sepiš článek, který samozřejmě nezveřejníš, ale uložíš někam do útrob tvého disku, ale prostě mu to vrať. Vždyť co ty víš, třeba ho hledal, nenašel, obvinil se z neschopnosti, třeba ho dokonce hledal kvůli tomu tvému obrázku uvnitř........moment, už zase se nechávám unést fantazií. Ale co, možné to je. Vrať mu to.
Taky hraju na kytaru - od pátý třídy? Myslím, že jo. Akorát teď jsem na (prozatím) půl roku přerušila studium, protože nemáme peníze. V pololetí uvidíme, ale nemyslím si, že se něco změní. Kytaru mám ale od svého dokonalého pana učitele půjčenou doma trvale - UF! - takže hrát můžu.
Jakou hraješ verzi Let It Be? Akordovou nebo vybrnkávací? Skládáš si to sama podle poslechu? Taky jsem ji hrála. Beatles jsou fajn, i když trošku ufňukaně holčičí - no ne, vážně, je to samé "miluje tě", "chci tě", "ona mě nemiluje", "proč mě nemiluje?", "proč já nemiluju ji?", "proč ji miluje on?" a pořád dokola. Ale některý jsou chytlavý a pěkný, Let It Be mezi ně patří.
wouaf: Dějuju Ti !! 
Vážně mi tenhle komentář zvedl náladu. Máš uplnou pravdu a navíc už jsem se rozhodla-Vrátím mu to...ale ještě musím vymyslet jak. 
Další kytaristka? 
Těžko říct jak tu verzi popsat. Chvilkama vybrnkávám akord a chvílema jsou to jen noty za sebou...Zas tolik se v tom světě hudby nepohybuju, jen to hraju. Beatles jsou...přesně stejní-jak si je popsala. ale já si stejně nemůžu pomoct a možná proto je furt dokola poslouchám
koktejlka: Och, to je fajn. Bude to asi trochu ošemetné, ale dalo by se s tím pěkně pohrát. *šibalsky na tebe mrká*
Není zkrátka harmonická, ale melodická (nezáleží na tom, jestli vybnkáváš ty akordy nebo jinak vytvořenou melodii v té dané tónině (říká se tomu tak? ) - peostě vybrknáváš, to stačí.) A co všechno ještě hraješ?
wouaf: Přesně. No, záleží na náladě a materiálech co dostávám od učitelky. Ale kdybych to měla shrnout, tak od francouzkejch chansonů, přes španělský písničky až po Metallicu a různý písničky náhodně sebraný. Takhle to zní strašně obsáhle, ale moc toho není. A co ty?
koktejlka: Jéje, koukám, že tady jsem zapomněla na slušné vychování!
Chraju - asi jako ty - všechno možný.
Hele, možná, žeš o tom psala a já to jen nepostřehla, ale - už jsi mu ten deník vrátila?
wouaf: Odpouštět je lidské a zapomínat ještě lidštější.
Nevrátila.
Vymyslela jsem vcelku ženiální plán. Tedy že ho dám našemu společnému kamarádovi a až se ti dva zase uvidí, tajně mu ho dá do batohu. Co by bylo dál je jen trocha adranalinu a osudu.
Jenže to ztroskotalo na tom, že jsem se s tím kamarádem zatím nějak jinak nedohodla...
Třeba mu ho jednou vrátím na třídním srazu. Třeba ho budu ukazovat vnoučatům se slovy tohodle článku...
Co myslíš?
wouaf: Máš pravdu. ..Ale já nějak nemám potřebu mu psát...Ale uvidím, snad to brzy vyřeším.
Zatím mi ta hřejivá vzpomínka leží v knihovničce.