Wouaf | Dnešek.

 Jak bych to...
Někdy se ocitnete v situacích kdy vám nohy ztěžknou, srdce se sevře a dech se zastaví. Proč a kdy je otázka osudu. 
Někdy si říkám, že ten "osud"...(Víte někdo co to vlastně je?) že ten osud se ze vteřiny na vteřinu změní. 

A dneska to bylo něco podobného.

Před pár hodinama jsem seděla a zkrátka se flákala. Najednou na mě promluvila máma a zeptala se mě, jestli neslyším kňučení..."Ne, to se ti asi jen zdá.." "Asi jo, je vedro.." zasmála se mamka. Pár minut jsme se poflakovaly dál. Seděla jsem na jedné noze a vteřiny rychle ubíhaly. Pro nás rychle. Za těch "pár" minut se zeptala, kde máme psa. 
Pokrčila jsem rameny a když jsme se dozvěděly, že ho nikdo z rodiny neviděl už dobrých pár minut nikde na zahradě, už jsem ze zvedala. Měla jsem tu nohu, co jsem na ní seděla totálně nehybnou, ale vstala jsem. Rozhlížela se kolem sebe a začala myslet na nejhorší a zřejmě jsem věděla proč. 
Někdy se ocitnete v situacích kdy vám nohy ztěžknou, srdce se sevře a dech se zastaví. Proč a kdy je otázka osudu. 
Běžela jsem po zahradě a neustále volala jeho jméno. S přibývajícím časem i s čím dál větší dávkou hysterie. Nakonec to dopadlo tak, že se mi celý pohled na svět zamlžil...Ale kulhavě jsem hledala.Proběhla jsem snad všechny její oblíbené skrýše. Pak jsem doběhla ke garáži. Máme tam dvě místnosti se zahradním nářadím. V první byla ostrá kosa a těžké vozíky. Ulevilo se mi, když nikde tam nebyla. A pak jsem ve druhé místnosti zahlédla ocas ležící volně na zemi. Znovu jsem přestala dýchat, ale nesměla jsem propadnout panice. Běžela jsem pro tátu aby odložil těžké skříně napadané na něm.
Pomyslela na to, jestli je mrtvý....,má otevřenou zlomeninu, krvácí z hlavy nebo podobné nepříjemnosti. Dřív jsme se učili, jak se zraněným zacházet, ale to byla první pomoc pro člověka. Bylo mi to jedno a když jsem viděla ty jeho oči na mě koukající a hlavu zcela zacelenou, trochu se mi ulevilo. Další věcí byly nohy. Packy měla pod podpěrami dřevěné skříňky. 
Ale vstal úplně v pořádku a přísahám, že jsem ho viděla usmát se. 
Teď asi někde chrní a nejspíš si ani neuvědomuje, co mu hrozilo. 
Někdy si říkám, že ten "osud"...že ten osud se ze vteřiny na vteřinu změní
 A nebo jste pes štěsteny.