Scénář aneb Garfield a hlava v oblacích

Poslední dobou se mi líbí takové to všudeznámé "OK?" ....
Ale ted k věci :D
Nechápu proč..nechápu, ale ten koucour. Ten tlustej, vypelichanej, oranžovej, oči koulící, přežranej, lasagnovitej, línej, vtipnej kocour...ano, ten co je nakreslenej mi dokáže zvednout náladu ze všeho nejvíc. Vážně zvednout, až mám hlavu v oblacích...což se poslední dobou hodí, protože realita není pěkná.
Víte, já mám nadání ztratit přátele během minuty a také si je během minuty najít. Hledat nechci-mám. Ztrácet taky nechci...ale ztrácím! Proč?  To mi už asi nikdo neřekne.
Proto si sedávám do křesla nebo na židli (na které se dá výborně houpat;) ) a jdu číst...
Já bych vám to strašně ráda nějak názorně ukázala...
Nějak se mi začalo líbit psát scénáře, takže to zkusíme
Za scénou se ozvalo zoufalé: "Ach jo.." "Mhhhhmmmuááá" "Hm."
a pak je ticho...všechno stichne a rozsvítí se světlo číslo 3
"BUM!" ozve se skříň...a hérečka číslo...4? stojí před skříní...
"Garfield!" vypadne z ní po tom , co zapomněla text
..."dup dup dup" přejde k židli, rozvykladné, dřevěné...
"Mmmmh" čte si...a listuje stránkou..
Jakmile dojde ke stránce číslo 4 a půl ozve se "Cháá cha cha cha" = smích..
a znovu a znovu a znovu...
Pak se rozsvítí růžové (jak  jinak než vidět svět růžově) světlo a hérečka se usměje
(pokud ten úsměv bude zvláštní-použijeme pro hru kaskadéra, nápovědu a nebo osvětlovače a nebo vezměte jakého koli joudu z ulice!)

Snad jste to pochopili :D Ok? ;)