Znáte to, když se vám vše zhroutí?

Asi bych to měla psát do deníčku, ale to mi přijde jako ztráta času...radši si o tom píšu s lidmi.
Jak bych začla...

Sáru mi odvezou do nemocnice...má jistej nález a...co když to podpadne špatně???
Ne, na to já nesmim myslet, nesmím....nejde to.
Nedovedete si to představit a jestli chcete psát, že jo...tak stejně ne, protože tohle je naprosto ojedinělý...
Já se tak strašně bojim..
kolik jsme toho spolu zažily, tolik...TOLIK chvil...tolik tolik! Vždyt to ani nejde spočítat!!
Vždyt to ani nejde napsat-

*tento článek je věnován*

Sakra, já už ztratila nejlepší kamarádku, kluka, pocit štěstí to ještě musím tohle?

Přátelům to asi neřeknu, nechci je zatěžovat a ani vypadat...hloupě? Nevím...
Hodlám se postavit na nohy a nebudu to vyprávět...nebudu.
Není co. Je to fakt a já prostě musím věřit, že to bude dobrý....a až to bude dobrý, tak jim to povim...

Tolik věcí na řešení a ještě tohle...

Pokud mě vážně neznáte, tak by jste asi měli vědět, že Sára je pes...Cože pes? říkáte si...
ANO! Je to totiž sakra pes kterýho mám radši než kterýhokoli člověka na světě a na doživotí mít budu!
Na vždy! Na furt! .....už budu muset přestat nebo mi ty slzy ještě skratujou klávesnici....