Back to the ...beginning

Vážně, někdy si nejsem jistá, jestli se mi moje hloupost zdá, nebo ne. Mám nehorázný talent šlapat si po štěstí. Jakmile potkám někoho, s kým mi je jako s nikým, prostě to nějak poseru. Teda...donedávna se to posíralo samo, ale asi jsem si na to tak zvykla, že když se nic neděje a protějšek je perfektní, prostě si to poseru sama, že jo. 

Co to zase melu za sračky.

Nic.

Dlouho jsem sem nic nepřidala, což je věčná škoda, protože tenhle blog je část mého dřívějšího já...
a podle toho jak poslední dobou blbnu bych v tom měla pokračovat, asi bych si totiž KONEČNĚ měla vytřídit myšlenky.

Dobrák od kosti je dobrá volba, myslím.
Protože při It must have been love bych nevím co dělala. Nechci to vědět. Máme v mrazáku flašku.
 

http://www.youtube.com/watch?v=4bo9JvQBYlM

Dneska je tak debilní den. Jděte spát, děti...