Wouaf...
je francouzsky něco jako Baf, ale doufám, že vás moc nevylekám ;)
(Více v o mně profilu)
Článek Já a anorexie
Komentáře k článku: Já a anorexie
boudicca: Dvě moje spolužačky měly anorexii a obě se s tím doteď perou. Takže to mám docela živě před očima. Tam byl rozdíl v tom, že měly obě normální váhu, pěknou postavu a nemoc maskovaly tak přesvědčivě, že je nikdo nepodezříval a provalilo se to až pozdě... Máš můj obdiv, bojuj!
ladyalisell: Nevím, co napsat... je to úžasně otevřeně napsaný, ale bojím se, že ten, kdo to nezažil, nedokáže tu hrůzu pochopit ať se snaží sebevíc. Můj postoj znáš, kolikrát už jsme o tom nad těstovinama mluvily 
a teď už nezbývá než ti stále vší silou mačkat pěsti aby se ti to podařilo dotáhnout do zdárného (a opravdu konečného) konce 
liné: Ahoj Cetla jsem tvuj clanek a je opravdu krasne napsany. Nejhorsi je, ze tohle vsechno je pravda.. Pred mesicem a pul jsem vysla z nemocnice s mentalni bulimii. Pamatuju si, jak mi jednoho dne v lete babicka rekla, ze jsem ztloustla (mela jsem 50kg) Ale tolik me to zdrtilo, ze jsem z toho mela deprese drzela jsem diety az jsem jednou zacala zvracet a ono mi to zacalo vyhovovat. Ale po Vanocich jsem zvracela i 8x denne, uz jsem nedelala nic jinyho.. Taky jsem si nikdy nemyslela, ze zrovna ja bych mohla byt bulimicka.. jen jsem to proste nechtela mit v zaludku.. Jednou jsem to rekla mamce a stravila jsem 5tejdnu v nemocnici na pokoji s anorektickou. Bulimi sem pribrala 10kilo a porad me nepresla touha hubnout, asi jsem neponaucitelna..
A omlouvam sef, asi jsem se taky jen potrebovala vypsat..
wouaf: Tu potřebu vypsat se, znám. Konec konců, proč bych jinak psala ten článek....
Našla sis řešení svých problémů, to je jasné, ale doufám, že už víš, že tohle řešení nikam nevede. Po hladovkách, zvracení atd. se nejen ukládají tukové zásoby až pětkrát více a rychleji, ale taky si huntuješ tělo jak jen můžeš. To už se člověk může rovnou řezat, no ne? Je to asi na stejný úrovni ubližování si. Možná ještě horší, protože ty trvalý následky, který z toho vedou...
Já taky nejsem ještě ani zdaleka u cíle. Štve mě spousta věcí. Když si dá někdo malou večeři, je mi do breku, protože vím, že třeba bude hubnout avšak já tohle dělat "nesmím", protože by to skončilo blbě. Vnímám to ale a snažím se jít přes to jak jen to jde a to je to hlavní. Jen jaký si to uděláme my, takový to bude.
Rozhodně nehubni, ale ani netloustni, nezvracej, nepřemýšlej. To není střed vesmíru. Vidíš, jak jídlo zvládají lidé v tvém okolí? A jistě nejsou tlustí nebo vychrtlí, ale normální lidská těla. Stejně tak to můžeš zvládat i ty.
...Budu ti držet palce. 
sigrun: Ouva. No tak to je něco. Já se tedy taky rozhodla, že budu držet dietu. Prolezla jsem asi tisíc článků. Chvíli jsem se to snažila fakt držet(asi 2 dny ), ale jak píšeš na konci - K čemu to je se akorát omezovat, když se naučíš jíst s mírou. Já se prostě teď naučila jíst po třech hodinách cca, menší porce,začala jsem jíst jen celozrnné pečivo, přestala jsem jíst čokolády a sladké a piju vodu a zase sem začala hodně baštit ovoce. Ale prostě když máma přinese vánočku, nemůžu si nedat. Občas si dám kakao atd. Prostě všeho s mírou A bude to akorát doufám.