Brnkáním svět nespasíš...

a co když jo?
Venku je sníh..napadlo ho dost. Říkám si, jestli není škoda zůstávat v teplém domově, ale radši chřipku ani jiný zdravotní nepokoje nebudu dráždit
Co se dá dělat...moje dny poslední dobou vypadají tak, že se snažím přetrpět nenáviděnou školu (a to jsem jí měla před pár dny tak ráda...časy se mění.) a po škole si sednu k televizi s pořádnou dávkou nějakých údajně nízkokalorických křupek a láduju se před obrazovkou. Pustím tam většinou takové hovadiny, že to musím bud okamžitě přepnout (jako tuhle-přepla jsem to na telenovelu a neš se Chuanes rozhodl políbit Julietu, už jsem byla pryč...)

nebo jdu brnkat na kytaru s cílem, že si možná vyčistím hlavu...Vážně je spousta věcí, co bych ráda řešila...Ten kluk, co slíbil, že bude přítel a neozval se. Ta škola, co slibovala vzdělání a místo toho trávím víkend vymýšlením povinné volitelné četby....a je toho víc.
Brnkáním svět nespasíš...natož starostlivý myšlenky
Ale zkuste to, třeba alespon vám to pomůže!